Historie – Římskokatolická farnost Hutisko

Do roku 1666 bylo Hutisko a jeho okolí nekatolícké. Nejbližší katolická fara byla až v Rožnově, kde se taky prováděly křty a pohřby. Tato fara přešla roku 1500 do rukou Českých bratři, ale v roce 1570 se opět uvádí jako katolická.
O deset let později, roku 1580 přešla do rukou evangeliků a to až do roku 1666. Od tohoto data se uvádí jako katolická. Matrika zde byla zavedena ještě evangelickým knězem Janem a to roku 1658 ve které dále pokračoval katolický kněz, farář Urban František Lettanus.
Hned na počátku uvádí, že je v Rožnově a okolí velice málo katolíků.
Totéž uvádí i reformace jesuitská, která postupně přešla na Hutisko a okolí.V této reformaci-patentu se zakazovaly evangelické svatby, křty, pohřby a jakékoliv evangelické bohoslužby.
Proto se po okolí veškeré obřady konaly tajně, třeba ve stodole.
Nepomáhalo napomínaní konzistoře i faráře z Rožnova, dokonce i vrchnosti.Tehdejší fojt Eliáš Majer, se stál přímo miláčkem pronásledovaných. Všem evangelíkům, včetně kněžím, dělal útulek a to v Zákopčí, dodnes zvaném Na Majerově (nad Křivačkámi). Tam byl také několik let schován stříbrný
a pozlacený kalich, který měli evangelíci ze své působnosti v Rožnově. Přes veškeré utiskování byli evangelíci ve své víře velice pevní.
Kdo své blízké nemohl odvézt pochovat do Hrubé Lhoty, kde měli vyhrazeno místo, tak je pochovávali tajně doma během noci na zahradě či v lese a to bez obřadů.
Soudní rada Papica z Rožnova uvádí, že dle zápisu v kronikách a soudních spisech je uvedeno, že na Hutisku pod Posklu byl nad katolickým hřbitovem i hřbitov evangelický a od toho západně i kostelík. Kostel, že téměř současně s kostelem katolickým vyhořel a důvody vyhoření obou kostelů byly snad náboženské neshody mezi občany.
Toto potvrzuji i různé jiné dokumenty, mezi jinými i doklady nalezené při bourání jedné staré budovy na fojství v Solanci. Tam bylo také uvedeno, že pod Posklu, nedaleko kostela katolického stál i kostel evangelický a hřbitov.
Roku 1732 za dobrodiní hraběte byl dostavěn dřevěný katolický filiální kostel. 1. srpna byl vysvěcen k sv.Josefu, podřízen byl faře v Rožnově a přifařeny jsou: Solanec s Prostřední a Horní Bečvou a Karlovice.
Zvon byl pořízen až v roce 1738. Roku 1748 v neděli po zjevení Páně, kostel vyhořel. Dle souzení katolíků, jej zapálili nekatolíci-evangelíci a opačně. Věž jako zázrakem neshořela a stála dal severně od kostela nového-zděného, který nechal postavit na svůj náklad tehdejší fojt Jura Křenek a to celý zděný, avšak bez věže, která byla postavena k novému kostelu až toku 1840.
Kostel byI z pevného materiálu, jen střecha a prozatimní věž byly ze dřeva.
Dále uvádí zápisy tam nalezené, že lípu před kostelem katolickým zasadili evangelíci na počest vydání tolerančního patentu v březnu 1781 a pod kořenny že zakopali zápisy o tehdejších poměrech.
Roku 1755 se odfařily Velké Karlovice a roku 1792 Horní Bečva.
Roku 1840 byla postavená zděná věž při kostele místo staré dřevěné, nákladem 1100 zlatých.
Roku 1840 část a roku 1850 zbytek střechy byly kryté dobrým šindelem.
Kostel je 12 sáhů dlouhý, 8 sáhů široký a je dlážděn kvádrovými kameny,
Má tři oltáře, hlavní sv.Josef, vedlejší jsou zasvěceny sv.Petru a Pavlu a Panně Marii Pomocné.
Roku 1850 byly oltáře obnoveny a restaurována křtitelnice, byly pořízeny varhany a kazatelna.
Na věži jsou toho roku uváděny tři zvony o váze 3,1 centýře 1 ceatýř a na sanktusové věži o váze 68 Iiber.
Roku 1806 darovali dobrovolníci kostelu 5 kasulí, 2 luviály 1 bohoslužebné sukno, 2 ciboria, konévku na svatý olej, hlavní oltářní obraz, oltářní lampu, 2 kaditelnice a 14 obrazů křížové cesty.
Při finanční krizi roku 1809 bylo zlato i stříbro odevzdáno státu ve váze 2 libry 39 lotu.
Ke kostelu patřila louka 18 měřic a 25 měřiček k užívaní faráře.
Fara byla poschoďová, dřevěná o třech světnicích a v přízemí byla klenutá kuchyň.
V období farnosti o pěti obcích bylo 3589 katolíků a 82 reformovaných,450 dětí školou povinných.
Roku 1843 byl lokální kostel povýš na farní.
Roku 1881 byla započata stavba zděné jednopatrové farní budovy, místo staré dřevěné.
Roku 1923 byly zakoupeny dva nové zvony místo rekvírovaných.
Na hřbitově opraveny náhrobky zakladatele kostela a jeho rodu, které jsou portášského vzoru a uchovávány jako památka.
Zmíněný fojt Jura Křenek si nechal po dostavění kostela zhotovit náhrobky portášského vzoru, a to jeden sobě, jeden manželce a jeden dětem.
Tyto náhrobky byly věřícími velice váženy a jako památku na stavitele kostela udržovány.
Takže přečkaly ve vší vážnosti až do roku 1952, kdy byly bez vědomí věřících a občanu ze hřbitova odstraněny a jen náhodou se stalo, že se zachovaly a jsou ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm.
Asi v roce 1948 byla šindelová střecha na kostele nahrazena střechou plechovou.
V roce1950 byla vymalována presbytář akademickým malířem Františkem Podešvou.
Byl taky pořízen hlavní mramorový oltář.
V roce 1966 se konečně splnila touha farníků mít nové zvony. Byly pořízeny obětavostí farníků. Zhotovila je vdova po Josefu Dytrychovi zvonaři z Brodku . Jsou to tři nové zvony.

Svatý Josef ve váze 520 kg v tónině A1+1 nese na sobě nápis ” Patrone Náš k tobě lneme vypros ať vždy pravou cestou jdeme”- mužové farnosti Hutiska ke cti svatého Josefa léta páně 1966 ulila Laetitia Dytrychová.

Ke cti Panny Marie ve váze 230kg v tónině cis 2 -2 tento zvon nese nápis” Maria buď matkou nám po všechen čas”- léta páně 1966 – ženy – matky farnosti hutiské své nebeské matce ulila Laetitia Dytrychová.

Ke cti svatého Cyrila a Metoděje ve váze 150 kg v tónině E2 +1 zvon nese nápis “Boha my chcem, on král je náš” – mládež farnosti hutiské ke cti sv. Cyrila a Metoděje ulila Laetitia Dytrychová.

Svěcení bylo vykonáno 21.srpna 1966. Posvětil je p. prelát Havelka slavnostní kazatel byl p. Kolis vikář v Olomouci

1967
Nová liturgie si vyžádala v presbytáři postavit ambon, aby mohla být oddělená bohoslužba slova od bohoslužby eucharistie.

1968
Byl to rok velkých politických zvratů v republice.

1969
V tomto roce byly vzadu v kostele pořízeny lítací dveře. Zhotovilo je dřevařské družstvo z Hrozenkova.
Rok 1969 byl rokem jubilejním sv. Konstantina Cyrila (869-1969). Farnost Hutiska oslavila toto jubileum následovně. Ostatky sv. Cyrila dne 25.7.1969 v ozdobeném autě církevními a státními vlajkami přívezl místní farář p. Jaroslav Říčný na rozcestí před Salašem, vystoupil z auta a udělil shromážděným veřícím požehnání. Sloučené kapely z Hutiska a Prostřední Bečvy zahrály fanfáry z Libuše a pak se hnul mohutný průvod čítající na 3000 duší za hlaholů zvonů do kostela. Lid zpíval za doprovodu hudby (Bože cos ráčil…). Po velkolepých oslavách byly ostatky sv Cyrila vystaveny v kostele po celý příští den a lid je v hojném počtu uctíval. Večer jsme průvodem doprovodili ostatky na rozcestí před Salašem, kde místní farář s nimi nasedl do auta a odvezl na Horní Bečvu.

1970
Tento rok byl rokem velkých oprav kostela i fary.

1971
V roce 1971 jsme provedli na průčelí kostela mosaikové obrazy. Na pravé straně obraz “Dobrého Pastýře” a na levé straně obraz “Sv. Josefa – pěstouna” Námět dal místní farář, návrhy obrazů podal akademický malíř, solaneský rodák Luděk Majer a zhotoveno bylo v dílnách ústředí uměleckých řemesel v Praze. Nad vchodem je emblén “IHS” v mosaice. Práce byly zhotoveny ve dnech 28. června – 9.července. Osazení provedl mistr akademický malíř Románek z Prahy.
Další velkou události farnosti bylo sv. biřmování 4.9. Při té příležitosti byl 2.9. postaven nový misijní kříž.
K biřmování přístoupilo 783 biřmovanců. Školní mládež – 225 biřmovanců, vdané ženy – 247 biřmovanců a mláděž od 16 let výše – 311 biřmovanců.
9.10. byla opravena střecha na farní budově.

1972
V tomto roce se pro nedostatek finančních zdrojů pořizovalo jen to nejnutnější jak v kostele tak na faře.

Pořadí duchovních správců

Od 17 srpna 1732 – Kristian Mošnovský rodák z Příbora. Roku 1733 byl přeložen do Jaktaře.
Od 23 prosince 1733 – Václav Mošnovský rovněž z Přibora, V červnu 1746 přeložen u 1746 do Lidečka.
Od 10 července 1746 – Petr Milora z Laškovay, který se stál od roku 1748 administrátorem v Drahanovicíche .
Od 16 ledna 1748 – Kristian Wojtek z Moravské Ostravy až do srpna 1756.
Od 1 září 1756 – Martin Michalecký ze Lhoty, který 19 ledna 1767 zemřél.
Od 9 února 1767 – Martin Kuhajda z Frýdlandu, který býl r.1777 penziován.
Od 2 záři 1777 – Josef Paseka z Místku. V prosinci 1783 přeložen do Libhoště.
Od prosince 1783 – Jiří Kyselý z Mořkova.V červnu roku 1784 přeložen na Rusavu.
Toho vystřídál – Karel Dapit z Holešova, který odešél v listopadu 1807 do Vizovic.
Od 13 května 1808 – František Sedlák ze.Strážnice a roku 1813 odešeI na Velehrad.
Toho vystřídál – Jan Habernik z Opavy.
Od 12 června 1814 – Václav Lamborht z Kojetina,bývalý kapucín,který býl roku 1821 penzionován.
Od 15 března 1823 – Martin Talaja z Bánova,býl vlasteneckým spisovatelem a roku 1834 přeložen do Náměště u Olomouce.
V roce 1835 nastoupíl – Jakub Czamek z Litovle,dříve kaplan ve Velké Bystřici.
Od roku 1835 do roku 1861 zde působil P. Jakub Čámek.
Od roku 1877 do roku 1885 zde působil farář Karl Schubert
Od roku 1885 do roku 1904 zde působil Julian Mansfeld.
Od roku 1905 do roku 1918 zde působil Rudolf Švehlík
Od roku 1918 do roku 1927 zde působil Emil Prchlík
Od roku 1928 do roku 1943 zde působil Karel Ješka
Od roku 1944 do roku 1984 zde působil Jaroslav Říčný (+30.4.1984)